Obměny Cortiny
The Cortina variations
The Article by Brian Hatton from MOTOR Week Ending - 17.October 1970
Translation to Czech language by M.Šidák
Článek obsahoval velké množství odborných slov a spojení, proto Vás prosím, berte tento překlad jako snahu Vám alespoň trochu
přiblížit jeho obsah, nehledejte v něm zbytečně chyby a některé věci si prostě přeberte samy.
V jakékoliv diskusi s konstruktéry Fordu o nové Cortině vytryskávají ven s překvapivou spontánností slova jako vzletnost, elegance a náročnost. I když připustíme určitou přirozenou nadnesenost návrhářů dizajnu, přesto je třeba říci, že jedním z jejich hlavních cílů byl záměr vylepšit dobrý lidový automobil na automobil spadající do kategorie vynikajících. Když uvážíme, že tento model musel pokrýt rozsah, který sahal od modelu Corsair 2000E až po levnější model Cortina 1300 v Británii (a s menšími odlišnostmi v linii blatníků řada vozů Taunus 15M v Německu), pak šlo o úkol nelehký.
Zadání předané konstruktérovi v r. 1967 obsahovalo jeden striktní požadavek - že délka vozu by neměla přesáhnout délku modelu Cortina MK II a víc než v rozumné míře by neměla být překročena ani šířka a výška. Bylo rozhodnuto postupovat podle oblíbeného receptu Forda, spočívajícího v poměrně dlouhé kapotě a krátkém zavazadlovém prostoru, což dává proporce podobné, jaké měly Mustang a Zodiac, (třebaže ne, jak říkají, nacpaný až do krajů) a vyrábět "nejmodernější vysoce výkonné auto". Práce se soustředila kolem karoserie běžných tvarů, schopné snést provoz všeho druhu, a zároveň i elegantních variant karoserie pro vozy vyšší třídy. To vedlo k tomu, že mnohé nákladnější rysy a vlastnosti byly vneseny do nižší cenové kategorie, u nichž Ford počítal s tím, že si je bude moci dovolit vyrábět ve velkém. Z tohoto výchozího návrhu (obr. 1) nebyly přímo vyloučeny aerodynamické kvality, avšak nepřevýšily hlavní starost Forda, kterou byla potřeba zachování plné identity s dosavadními auty na přední části vozu. Bylo zapotřebí vyřešit tento problém, což vedlo k návratu částečně potlačeného blatníku a dispozičnímu návrhu mřížové masky chladiče (obr. 2). Skutečnost, že tato maska mohla být lisována z jednoho kusu pásové oceli a umožňovala by přímo uspořádání světel, vedla k tomu, že management firmy Ford tento návrh přijal (obr.3). Fordův trvalý trend směřující k vytváření sportovního vzhledu vozidel hrál hlavní úlohu při volbě udělat širší, nižší auto s větším důrazem kladeným na kola. Posun kol směrem ven do rohů karoserie umožnil nižší úroveň sedadel a následně i nižší úroveň střechy a obvodové linie. Větší sklon sedadel umožňuje, že testovaný model lidského těla si může ponechat svůj klobouk nasazen, navzdory celkovému snížení výšky o 53 mm. Aby se usnadnilo nastupování do tohoto nižšího vozu, má volant mírnou (cca 25 mm) elipsovitost, díky níž se zvětšil volný prostor nad sedadlem.
Zvětšení šířky vozu pomohlo zvětšit vnitřní prostor a třebaže je uvnitř auta více prostoru, čelní plocha vozidla se zmenšila z 1.84 m2 u modelu MK II na 1.63 m2 a koeficient odporu se snížil z 0.504 na 0.455 u nového vozu. Zlepšené odporové faktory pro konvenčně tvarované trupy vozidel je možné dosáhnout důkladnou pozorností k detailům. Ford položil rovnítko mezi čelní odpor a hluk způsobený proudem vzduchu. Při hledání, jak snížit oboje věnovali obzvláštní pozornost přednímu sklu a postranním oknům, zvláště jejich uložení v karoserii. Tento výzkum eliminoval postranní vyklápěcí větrací okénka na předních dveřích a odstranil dělící lišty ve sklech, kromě malých viditelných trojúhelníků na zadních dveřích. Dále návrháři prostorově uzavřeli přepážkové podpěry na střeše do tvaru kapky, aby tudy snadněji proudil vzduch.
Rovněž odstranili ventilační výpustě a s tím související mřížky ze zadních střešních sloupků (Fordův systém je tak dobře známý, že již dále nepotřebuje propagaci) ve prospěch skrytých výpustí kolem předního okraje víka zavazadlového prostoru. Dali plnicí hrdlo paliva pod sklopnou destičku (pomáhající omezit nevzhledné skrvny) a lépe vytvarovali kliky na dveřích - což je spousta práce na detailech, které vytvářejí daleko čistší tvar vozidla. Prostor pro pasažéry byl vyvíjen směrem k vyrovnané sekci tvořící šestiúhelník, což je trend zavedený evropskými specialisty jako logické obložení pro usazenou figuru. Aby se vykompenzoval jakýkoliv klaustrofobní účinek toho, že přední více skloněné sklo a hlavové opěrky jsou blíže u sebe, musela se zvětšit plocha skel. Toto je hlavním činitelem pro určité zvýšení hmotnosti auta.
"Coke bottle (lisovaná láhev)" efekt karosérie je podpořen postranními vlnami rozšiřujícími a zvedajícími se nad zadními koly. Tento tvar nazývaný Fordem "hop up", vytváří plošky na zadních blatnících a redukuje úhel mezi zadním oknem a víkem zavazadlového prostoru. Tento efekt se neprojevuje do takové míry v Cologne modelech - Taunus, kde měli konstruktéři výhrady oproti šikmé splývavé zádi a neřídili se britským uměním kompromisu. Tato hexagonální kompozice karoserie také vytvořila značné snížení prahu dveří. To vedlo k problému nárazu kamenů a stříkání bláta. Konstruktéři počítali s tím, že to bude překonáno bez pomoci pryžových zástěrek, pouze pečlivým tvarováním klenutí lemů blatníků s podporou modelovací práce v aerodynamickém tunelu. Klenutí lemů blatníků je též navrhováno tak, aby neslo jasné ozdobné lišty na GXL verzi. Klenutí blatníků jsou spojena po celé délce vozu přehybovou linií v úrovni nárazníků, aby se omezil jakýkoliv "tabulový" vzhled dveří. Postraní ozdobné lišty nesoucích pryžovou vložku mají také působit jako tlumič nárazů dveří. Verze XL obsahují lesklé lemování bočních oken a dveří, aby se zvýraznili tyto skleněné oblasti.
Seskupení zadních obdélníkových světel se ohýbá kolem rohů - tak jako přední směrové ukazatele - aby poskytly dobré varování také do stran a jsou spojeny leštěným kováním přes zadní víko zavazadlového prostoru. Zavazadlový prostor větší než kdykoli předtím má lepší přístup, neboť zadní víko se nyní otevírá dolů až na úroveň nárazníku (obr. 4). Rezervní kolo bylo umístěno do prohlubně v podlaze a dá se snadno vyjmout. Nárazníky a podnárazníčky na předním čele jsou ve standardní výšce a mají pryžové lišty, jaké jsou obvyklé na evropském kontinentu, aby ochránili nárazníky před poškozením při jemných nárazech.
Současně byla vyvinuta i verze Combi. V ní budou uplatněny také všechny dostupné alternativy. Jedno pozoruhodné vylepšení jsou zcela luxusní měkčená sedadla vzadu, která stále ponechávají délku podlahy 191 cm, třebaže nákladový prostor je nepatrně kratší než u předchůdce. Tuto daň si vyžádal aerodynamičtější tvar vozu. Odstraněním ventilačních výpustí ze zadních střešních sloupků umožnilo u verze Combi tyto sloupky zeslabit a tím zlepšit výhled dozadu. Ventilační mřížky ze sloupků také zmizely.
Vnitřek nového vozidla odráží mnohé z myšlenek Fordu o bezpečnosti. Nejde jen o bezpečnost posádky auta před účinky nárazu, ale též o snahu vytvořit kompletně "bezpečné prostředí". Tímto mají u Forda v úmyslu poskytnout řidiči pohodlnou, pohotovou pozici při řízení, dobré větrání a všechny ovládací prvky a kontrolky seskupit v jeho bezprostřední blízkosti.
Prvním krokem směřujícím k tomuto cíli je návrh palubní desky (obr. 5) založený na šestiúhlé kompozici velikého výlisku z jediného kusu plastické hmoty. Palubní deska obsahuje na straně cestujícího přihrádku otevírající se směrem dolů a štěrbinový ventilátor v úrovni obličeje podobný tomu, jaký je v automobilu Rover 2000 (Ford je celkem připraven následovat dobré myšlenky od malých firem). Před řidičem se nalézá stejný ventilátor a seskupení kruhových přístrojů. Hluboce vypouklý střed volantu je nesen na Fordově energii absorbujícím sloupku, který je zase podpírán mocnou podpěrou. Pro zakrytí tohoto sloupku je tu široký kryt z plastu, který byl navržen tak, že zahrnuje známý víceúčelový přepínač, sytič karburátoru a zapalování. Další vylepšení je u předních sedadel, které se nejen dají sklopit dozadu, ale mají také seřizovače výšky a čalounění z pletené tkaniny jako možnost volby. Počítá se s tím, že bude snadné je čistit a navíc budou mít výhodu, že budou stále hladké nezávisle na teplotě a budou dobře ventilovat. Zevnitř polstrované dveře budou u všech modelů (obr. 6). Drobné příslušenství bylo vylepšeno - držák zrcátka, stejně jako držáky stínítek byly skryty v potahu střechy, dále byly přidána záchytná madla pro cestující a háčky pro zavěšení oděvů nabízeny jako doplněk navíc.
Barva vozidla hraje důležitou roli při uvedení této nové řady vozidel; je zde 14 barev (z toho 10 nových), z nichž některé zdůrazňují linii trupu vozidla - zvláště metalíza, která zostřuje světlá místa. Tyto barvy je možno doplnit novou řadou tkanin pro čalounění.
Ford dává dokonce ještě více peněz do výzkumu stylistické úpravy karoserie, a to nejenom ve svém studiu v Turíně, založeném v minulém roce a nyní fungujícím jako myšlenkový rezervoár, ale také ve vysokoškolském výzkumném centru v Royal College of Art v Londýně. Tvoří jak v Duntonu tak v Cologne velice profesionální modely a jako všechny investice do výzkumu se mu zaplatí v jeho produktech.
