Cortina MK3 v Austrálii - spravedlivě odmítnutá nekonvenčnost ?

by Andrew Hardie
(translation by Václav Špác and Marika Šípová)

Ford 'TC' XLE
Ford Cortina 'TC' XLE
(Znaky: vinylová střecha, poklice na kolech v barvě karosérie, gumy na náraznících, čtyři přední světla a prolis na kapotě)

Cortina MK3 v Austrálii nahradila model MK2 ke konci roku 1970 a nový model byl a je zde běžně znám spíše jako 'TC' než 'MK3'. Už od začátku byl k dostání jen jako čtyřdvéřový sedan (žádná dvojdvéřová verze se nikdy ne trhu neobjevila), což motoristický tisk přijal kladně. Základní verze Cortina L stála v té době 2485 A$, verze XL - s americkým motorem PINTO 1998 cm3 stála 2570 A$ a za 120 A$ jste si mohli připlatit 'GS' výbavu, která představovala jakýsi sportovní vzhled vozu. Verzi XL charakterizují chromové lemy kolem blatníků. Verze 2000 XL (112 koní) s 'GS' úpravou dosahovala až 182 km/h a absolvovala letmou míly za 17,2 sekund, což představovalo značné zlepšení oproti MK2.

Přesto všechno prodej prudce klesl. Možná za to mohli rozměry vozu, které se až příliš přiblížily rozměrům modelu Falcon. Falcon, derivát amerických vozů projektovaný v austrálii, byl nejlépe prodávaným modelem společnosti Ford Australia. Prodejnost Cortiny MK2 byla přes 17000 vozů za rok, což je hodně k relativně nízké australské populaci, avšak v roce 1970 množství prudce kleslo na něco kolem 12000. Výroba verze Combi v roce 1971 prodej o něco zlepšila, ale ten brzy na to opět klesl v důsledku silného vpádu japonských vozů na trh se 4-válcovými vozy. Cortina také dosáhla špatné pověsti kvůli nízké kvalitě a nespolehlivosti, což se japonským vozům v podstatě nedalo vytknout.

Ford byl tedy nucen zhodnotit svou situaci. Musí anglické auto, které má jen málo modifikací, přizpůsobit místním zvykům, klimatu a výrobnímu systému. Uvědomoval si také, že nenabízí žádné auto, které by konkurovalo středně velkému 6-ti válci Torana od General Motors. Rozhodl se proto dát do Cortiny 6-ti válcový motor. V roce 1971/72 bylo dovezeno z Anglie kolem 500 kusů Cortiny se 6-ti válcovými motory V6, ale tyto motory se ukázaly jako šunt ve srovnání s místními australskými řadovými 6-ti válci použitých v modelu Falcon. Austrálie nikdy neokusila výhody modelu Capri s motorem V6. Místní 6-ti válce však byli spolehlivější a společnost s nimi měla přirozeně větší zkušenosti. Místním zvykům, které si žádali více modifikací, by nejvíce vyhovovalo použití obou typů 6-ti válcových motorů.

Objednat jste si tedy mohli jeden ze dvou řadových 6-ti válců (původně americké konstrukce) v následujících verzích: - 200 (3.3L - 130 koní) a 250 (4.1L - 155 koní). Použítí řadového 6-ti válce vyžadovalo získání více místa v šachtě pro motor. Bylo navrhnuto nové uložení chladiče, který byl umístěn o 7.5cm více dopředu, a v kapotě byl vytvarován prolis. Navenek se pozná šestiválec podle čtyř světel vpředu. Použity byly i jiné díly z modelu Falcon. Mohli jste zvolit mezi třírychlostní ruční převodovkou z Falcona, nebo za příplatek 53 A$, čtyřrychlostní ruční převodovkou z Falcona GT. Dále byl využit z Falcona hlavní brzdový válec, časti závěsů a řízení.

Tyto šestiválcové verze se na trhu objevily v listopadu 1972. Vůz nebyl o moc rychlejší než čtyřválcová verze 2000, ale rozhodně se s ním dalo jezdit po dlouhých australských cestách s mnohem menším vypětím. V tuto chvíli byli ceny čtyřválcových verzí následovné - 1600 L stála 2590 A$, 2000 L jste mohli mít za 2675 A$ a verzi XL za 2815 A$. Základní šestiválcový model 3.3L Cortina L s třístupňovou převodovkou stál 2895 A$. Za příplatek 75 A$ jste mohli dostat 4.1L motor. XLE verze byla nyní nabízena jako 'Luxury' verze. Měla sportovní doplňky, vinylovou střechu a další drobnosti.

Řídit tyto šestiválce bylo pohodlnější než čtyřválce, ale jak se dalo očekávat, měly špatnou rovnováhu. Šestiválce byly jedním z kandidátů v roce 1972 na 'Auto roku' magazinu Wheels, jeden rok předtím než je hlavní australské motoristické magazíny zařadily do kategorie "Neschopní kandidovat". Prodej šel nahoru, ale pak opět spadl dolů, a naopak prodej konkurenčních šestiválcových vozů Torana od Generals Motors se trojnásobil. Problémy s kvalitou pokračovaly a Ford Australia měl také potíže s dodávkami komponentů od mateřských společností.

V prosinci 1974 byla na trh uvedena Cortina 'TD', v Anglii a Evropě známá jako 'MK3 - Serie 2' neboli 'MK3 - Line 2'. Měla novou přední masku, palubní desku, větrání, sedačky, kardan a upravené nápravy. Části řízení z Falcona byly ponechány, ale velká lavicová přední sedačka byla vypuštěna. Verze XLE dostala obdélníkové přední lampy. Tyto změny měli napravit problémové místa vozu, ale magazín Wheels o nich napsal:

'Velké zklamání. Za očividnými změnami jsme hledali zlepšení, ale nenašli jsme jej...řízení a ovládání vozu na silnicích ze živice je stále mizerné a chvilkami i o trochu horší. Brzdy přestávají účinkovat a při prudkém zabrždění na šterkovém povrchu ztrácí řidič kontrolu nad volantem. Motor 2000, změny na převodovce, nová palubní deska, sezení řidiče a změněné rameno volantu si zasluhují něco lepšího.'

U Forda samozřejmě veřili, že udělali maximum. Čtyřválec s ruční převodovkou se prodával za 3516 A$ a šestiválec stál 3786 A$. Verze XL se čtyřválcem stála 3699 A$ a se šestiválcem 3960 A$. Verze Combi byla za příplatek 291 A$. Žádné velké vylepšení v prodeji až do uvedení modelu Cortina 'TE' (v evropě a anglii model 'MK4') na trh v červenci 1977, po které následoval ještě model Cortina 'TF' (v evropě a anglii 'MK4 - Serie 2 nebo Line 2', někdy je také možné vidět nepřesné označení 'MK5') v říjnu 1980 se nekonalo.

Cortina 'TE' a Cortina 'TF' se prodávali lépe, ale podepsali se na tom hlavně celkové změny na australském trhu, kdy Cortina nahradila o mnoho lépe prodejný vůz Telstar - Mazda 626 klon. Anglické a evropské vozy Ford, dovážené nebo sestavené z dovezených dílů v Austrálii, byly jedni z nejvíce prodávaných čtyřválcových aut. Ale přesto japonské vozy na tomto trhu se čtyřválcovymi vozy bezkonkurečně vedli. Až v současné době se začína trend obracet. Ukázkou toho je Mondeo, s kterým Ford vstoupil na trh se středně velkými vozy.

Jak jste si tedy mohli přečíst, Cortina MK3 má v Austrálii bídnou image. Stále se dají bežně spatřit na silnicích, několik jich je upraveno různymi způsoby, hlavně jsou předělávány v různé 'street machine'. Nepochybně to jsou hodně dobře vypadající kousky. Právě musím dokončit restaurování 'MK3'. 'MK1' a 'MK2' přímo lákají ke vzpomínkám na jejich úspěšnost, ale 'MK3', jak to tak vypadá, zůstane na okraji australské motoristické historie. Je to v Austrálii jen 'spravedlivě odmítnutá nekonvenčnost' ?

© Andrew Hardie 1997

Translation to czech language:

© Marika Šípová and Vašek Špác 1999